V rámci projektu „paměťových institucí“ jsme v tomto pololetí vyrazili za hudbou. Navštívili jsme Muzeum Bedřicha Smetany a prožili si program „Kreslíme a posloucháme Vlatvu“. Nejprve jsme si prohlédli malé muzeum, kde asi největším kusem je klavír na který hrál přímo B.Smetana. Paní lektorka nás potom seznámila se základními životopisnými údaji. Asi nejvíce nás zaujalo, že B.Smetana asi v 50 letech ohluchl a přesto skládal hudbu dál – zněla mu v hlavě. Vyzkoušeli jsme si, jaký je rozdíl mezi zpěvem s dirigentem a bez něho. Povídali jsme si o řece Vltavě a představách Bedřicha Smetany. Potom jsme se pokusili nakreslit představy na „nekonečný“ papír (prameny, myslivce, Čertovu stěnu, vesnickou svatbu, hrady, vycházející měsíc, tančící víly, hrady nad řekou,  Svatojánské proudy, svítání a Prahu. V závěru programu jsme poslouchali symfonickou báseň Vltava a reagovali na některá místa v hudbě pohybem. Vítěz soutěže potom spustil „kouzelnou“ taktovkou skladbu na dálku a část skladby jsme předváděli symfonický orchestr a on nás dirigoval.

O jedné z hlavních melodií se traduje, že je převzata z české lidové písně. Pod fotografiemi se dozvíte z které.

Píseň kterou se možná Bedřich Smetana inspiroval je Kočka leze dírou.