Ano, jsou chvíle, kdy se ani naši dobře vychovaní učitelé neudrží a zpestří svůj slovní projev trochou pernějších výrazů. Jako například začátkem května v Lotyšsku, kam čtyři z nás vyrazili na zkušenou do malé školy ve Vergales. Školička je to opravdu malá, ale krásná. Kdysi bývala šlechtickým sídlem, dnes tu najdete učitele a jejich žáky od první do deváté třídy. 

Škola nás uchvátila rodinnou atmosférou. V každém ročníku je jedna třída se zhruba patnácti žáky. Učebničky jsou … no prostě, učebničky. Maličkaté, ale slušně vybavené. Učitelé se svými žáky dobře vycházejí. Alespoň my jsme tenhle pocit měli. 

Ve škole jsme strávili necelé tři dny. Prošli jsme si školu a její vybavení. Starobylé šatny ve zrekonstruovaném vinném sklepě nás uchvátily jen o trochu víc než miniaturní, ale skvěle zařízená školní kuchyň s jídelničkou hned vedle. Škola má k dispozici i malý sál pro společenské akce, besídky a jiné školní radovánky. Podívali jsme se do hodin, které byly profesionálně vedené. A HLAVNĚ! … Sami jsme si vyzkoušeli, jaké to je lotyšským dětem něco povídat. Úroveň jejich angličtiny je velmi vysoká a my zjistili, že stejně jako v Norsku, ani tady se filmy příliš často nedabují. Děti slyší angličtinu pokaždé, když zapnou televizi. Instagram. Youtube. Netflix… Asi jste si už udělali představu, že? 

Jejich tělocvična je skoro větší než jejich škola. Museli jsme do ní sice popojít o pár set metrů dál kolem několika čapích hnízd (ty jsou tady na každém kroku), ale rychle jsme zapadli do hodiny tělocviku. Frčí tu hlavně basketbal a volejbal, takže jsme rychle splynuli s davem a soustředili se hlavně na míč. 

Do školy nás každý den vozili autobusíky (malá škola = malé školní autobusy). Přišli jsme na to, že šotolinová cesta je místním standardem a lze na ní vyvinout rychlost větší než 100kmh. Nenarazíte tu na tradiční vesnice. Spíš tu a tam nějaká ta usedlost nebo dvě či tři. O místo to není nouze a příroda je nádherná. Placatá, ale nádherná. I tipy na houbaření jsme dostali. Asi proto, že místní dobře vědí, že jim hned tak jejich místečka vysbírat nepřijedeme. 

Ačkoli jsme si návštěvy ve škole nesmírně užili, ani ostatní aktivity naplánované v rámci naší návštěvy, nás nezklamaly. Ubytováni jsme byli v přístavním městě Liepaja na břehu Baltského moře. Počasí nám přálo a místní nám nepřestávali zdůrazňovat, jak moc. Vymetené nebe bez mráčku po celý týden nás inspirovalo k odpolední procházce na pláži. Hm… Řekněme si na rovinu, nadpis jste už asi četli, takže už asi tušíte, jak dopadl náš pokus o smočení víc než jen kotníků. Ale nejen Baltem živ je český člověk. Průvodkyně nám ukázala nejen místní kostely, ale také trošku z místního běžného života. Tržnice z počátku 19.století je nádherná a stále používaná. Škoda, že se Lotyšsko vylidňuje a mladí odcházejí za prací na západ. 

Ani o společensko-vzdělávací aktivity nebyla nouze. Napadlo by vás, že se v Lotyšsku dá pěstovat víno? Nebo že má hodně společného s Vikingy a jejich nájezdy? Že snahy o udržitelný rozvoj jsou tu sice ještě tak trochu v plenkách, ale zato moc dobře organizované? Ekologické vzdělávací centrum, které jsme navštívili, nebo skládka a třídírna odpadu byly edukativní a průvodci byli skutečnými profesionály. 

S Lotyšskem jsme se loučili dost neradi. Útěchou nám bylo páteční hokejové Česka vítězství Slovenskem, které bylo třešničkou na dortu naší návštěvy. Ne, osobně jsme mu přítomni nebyli, podívejte se na mapu, jak daleko Liepaja od Rigy je. A ani to, že zápas Česko-Lotyšsko o trochu později už nedopadl tak úplně v náš prospěch, nám úžasný dojem z návštěvy nezkazí. Rádi bychom se vrátili. Tentokrát s snad i s našimi žáky.