Category Archives: Erasmus+ 2020/2022 (KA2) Norsko
Erasmus+ Save the Planet (písnička v šesti jazycích)
V rámci našeho projektu Erasmus+ We can make a difference jsme složili, přeložili, nacvičili a nahráli mezinárodní písničku. Můžete si ji poslechnout tady a jestli chcete, můžete si ji i zazpívat. Slova vám přidáváme také.
Erasmus + Kurňa, ten Balt je ale studenej!!!
Ano, jsou chvíle, kdy se ani naši dobře vychovaní učitelé neudrží a zpestří svůj slovní projev trochou pernějších výrazů. Jako například začátkem května v Lotyšsku, kam čtyři z nás vyrazili na zkušenou do malé školy ve Vergales. Školička je to opravdu malá, ale krásná. Kdysi bývala šlechtickým sídlem, dnes tu najdete učitele a jejich žáky od první do deváté třídy.
Škola nás uchvátila rodinnou atmosférou. V každém ročníku je jedna třída se zhruba patnácti žáky. Učebničky jsou … no prostě, učebničky. Maličkaté, ale slušně vybavené. Učitelé se svými žáky dobře vycházejí. Alespoň my jsme tenhle pocit měli.
Ve škole jsme strávili necelé tři dny. Prošli jsme si školu a její vybavení. Starobylé šatny ve zrekonstruovaném vinném sklepě nás uchvátily jen o trochu víc než miniaturní, ale skvěle zařízená školní kuchyň s jídelničkou hned vedle. Škola má k dispozici i malý sál pro společenské akce, besídky a jiné školní radovánky. Podívali jsme se do hodin, které byly profesionálně vedené. A HLAVNĚ! … Sami jsme si vyzkoušeli, jaké to je lotyšským dětem něco povídat. Úroveň jejich angličtiny je velmi vysoká a my zjistili, že stejně jako v Norsku, ani tady se filmy příliš často nedabují. Děti slyší angličtinu pokaždé, když zapnou televizi. Instagram. Youtube. Netflix… Asi jste si už udělali představu, že?
Jejich tělocvična je skoro větší než jejich škola. Museli jsme do ní sice popojít o pár set metrů dál kolem několika čapích hnízd (ty jsou tady na každém kroku), ale rychle jsme zapadli do hodiny tělocviku. Frčí tu hlavně basketbal a volejbal, takže jsme rychle splynuli s davem a soustředili se hlavně na míč.
Do školy nás každý den vozili autobusíky (malá škola = malé školní autobusy). Přišli jsme na to, že šotolinová cesta je místním standardem a lze na ní vyvinout rychlost větší než 100kmh. Nenarazíte tu na tradiční vesnice. Spíš tu a tam nějaká ta usedlost nebo dvě či tři. O místo to není nouze a příroda je nádherná. Placatá, ale nádherná. I tipy na houbaření jsme dostali. Asi proto, že místní dobře vědí, že jim hned tak jejich místečka vysbírat nepřijedeme.
Ačkoli jsme si návštěvy ve škole nesmírně užili, ani ostatní aktivity naplánované v rámci naší návštěvy, nás nezklamaly. Ubytováni jsme byli v přístavním městě Liepaja na břehu Baltského moře. Počasí nám přálo a místní nám nepřestávali zdůrazňovat, jak moc. Vymetené nebe bez mráčku po celý týden nás inspirovalo k odpolední procházce na pláži. Hm… Řekněme si na rovinu, nadpis jste už asi četli, takže už asi tušíte, jak dopadl náš pokus o smočení víc než jen kotníků. Ale nejen Baltem živ je český člověk. Průvodkyně nám ukázala nejen místní kostely, ale také trošku z místního běžného života. Tržnice z počátku 19.století je nádherná a stále používaná. Škoda, že se Lotyšsko vylidňuje a mladí odcházejí za prací na západ.
Ani o společensko-vzdělávací aktivity nebyla nouze. Napadlo by vás, že se v Lotyšsku dá pěstovat víno? Nebo že má hodně společného s Vikingy a jejich nájezdy? Že snahy o udržitelný rozvoj jsou tu sice ještě tak trochu v plenkách, ale zato moc dobře organizované? Ekologické vzdělávací centrum, které jsme navštívili, nebo skládka a třídírna odpadu byly edukativní a průvodci byli skutečnými profesionály.
S Lotyšskem jsme se loučili dost neradi. Útěchou nám bylo páteční hokejové Česka vítězství Slovenskem, které bylo třešničkou na dortu naší návštěvy. Ne, osobně jsme mu přítomni nebyli, podívejte se na mapu, jak daleko Liepaja od Rigy je. A ani to, že zápas Česko-Lotyšsko o trochu později už nedopadl tak úplně v náš prospěch, nám úžasný dojem z návštěvy nezkazí. Rádi bychom se vrátili. Tentokrát s snad i s našimi žáky.
eSlovníček
V rámci projektu jsme společně s dětmi vytvořili minislovníček. Vybrali jsme slova, která jsou pro náš projekt důležitá. Děti kreslily a nahrávaly. Podívat se můžete online tady.
Erasmus+ – mezinárodní návštěva
Možná jste si všimli, že se v týdnu od 6. do 10.března pohybovali po škole lidé, kteří tak úplně nešvitořili v češtině. V areálu se začala kromě angličtiny ozývat také lotyšština, italština, španělština, řečtina a norština. Na návštěvu přijelo 23 učitelů z partnerských škol.
V pondělí jsme je slavnostně uvítali na nádvoří. Samozřejmě, že chlebem a solí, jak se sluší, ale také úsměvy, máváním vlaječkami, trumpetou a veselou písničkou. Žáci 8B odprezentovali základní informace o škole, přidali i fotografie ze školní kroniky, ze svých výletů a neopomněli popíchnout pana ředitele zmínkou o přezouvání.
Hosty jsme protáhli po škole a seznámili je s jejím vybavením. Po školním nádvoří jsme přecházeli od pavilonu k pavilonu a nezastavila nás ani sněhová (skoro) vánice. Sníh padal i cestou na radnici, kde nás uvítal zástupce města, tajemník magistrátu pan Ing.Zděnek Slepička. Dozvěděli jsme se něco o minulosti města a trochu víc o plánech města v souvislosti s udržitelným rozvojem a úsporou energií. Den jsme zakončili uvítací večeří v Kantýně Poldi, kde se o nás vzorně postarali. I na bowling došlo.
V úterý jsme naše učitele uvítali na ukázkových hodinách zpátky ve škole. Dopoledne bylo věnováno výuce na prvním stupni, odpoledne jsme se pochlubili v šestých až devátých ročnících. Jenom třída 7B měla výjimku. Online se spojovala se svými parťáky ze Španělska. Ještě, že máme šikovné děti. Hosty do jednotlivých tříd odváděli a zpátky zase vraceli hokejisti z osmého ročníku. V mezičase jsme stihli návštěvu Muzea věžáků. Večer byl ve znamení tradiční české pohostinnosti. Naši zaměstnanci uspořádali pro hosty raut ve školní jídelně. Hrálo se na kytaru i na harmoniku a moc dobře se jedlo. Domů jsme šli se širokým úsměvem, i když utahaní jako koťata…
…protože ve středu jsme pokračovali v práci ve škole. Tentokrát se museli pedagogicky snažit naši hosté. Ve třídách dostali prostor k tomu, aby naše žáky seznámili se svou zemí, městem a a školou a aby nám řekli, kolik práce už na projektu odvedli. Když jsme naše hosty řádně „podusili“, pozvali jsme je na oběd. A ne na ledajaký! Žáci sedmých ročníků pod vedením našich asistentek navařili a napekli takovou hostinu, že by se za ni nemusel stydět ani pan Polreich. Hostů chutnalo a dokonce si několikrát přidali! Po organizační schůzce už je večer čekal jen varhanní koncert v kostele Nanebvzetí Panny Marie. Večer v osm hodin jsme se před ním sešli. Slečna, která na varhany hrála, byla skvělá a dokázala vytvořit úžasnou atmosféru.
Ve čtvrtek jsme jeli do Prahy. Kromě historie a prezidentské inaugurace jsme zabrousili i k vodnímu hospodářství a ekologii soužití s řekou. Pověděli jsme si o povodních v roce 2002, jejích příčinách i následných opatřeních. Odpoledne hosté dostali volno a zpět do Kladna se vraceli vlakem úplně sami! Nikdo se neztratil. Všichni trefili správný vlak VPŘEDU i správnou stanici. Kdo jste někdy putovali vlakem z Masarykova nádraží na zastávku Kladno město, víte, o čem mluvíme.
Pátek byl skoro relaxačním dnem. Ráno jsme se šli podívat na hokejový trénink našich šesťáků. Hostům jsme půjčili brusle a pak už jsme jen čekali, jak to dopadne. Někteří stáli na bruslích prvně v životě a moc si to užili. Poslední povinnou akcí dne byla návštěva Kladenského Zámečku. Průvodce nám naprosto bravurně odvyprávěl jeho historii v angličtině a zvládl i výstavu o Krtečkovi. Dokonce i jeden z medvědů vylezl na naši počest na sluníčko a představil se nám v celé své kráse.
Až nám bylo líto, že jsme se večer v Plzíínce a v restauraci Sleťák už jenom loučili. Náš projekt bude letos končit a kdo ví, jestli se někdy ještě všichni sejdeme.
Zachraň knížku – jak to dopadlo?
Než se pustíme do krátkého vyprávění, rádi bychom poděkovali dětem a rodičům, kteří nám poslali knížky. Ani jedna nepřijde nazmar!
Naše burza knížek byla součástí práce hned na dvou projektech Erasmus+. Zatímco projekt Our homes have much in common je projektem spíše kulturním a zajímá se o obsah knížek, druhý projekt We can make a difference je zaměřený na udržitelný rozvoj a jeho cílem bylo v rámci naší burzy ukázat dětem i dospělým, že staré věci nepatří vždy hned do popelnice (nebo do sběru)
Knížky jsme vybírali na konci února a byli jsme překvapeni, kolik se jich sešlo. Doslova stovky knížek různého stáří a stavu. Když jsme knížky třídili, našli jsme směsici, za kterou by se nemusela stydět lecjaká knihovna. Od knížek s říkadly pro nejmenší, pod detektivky a kuchařky pro dospěláky. Našli jsme i návody na prořezávání stromů, komiksy, knížky pro puberťáky. Velký úspěch měla sekce s knížkami o péči o děti.
Děti si kupovali knížky za fufníky, které dostali za přinesené knížky, nebo za skutečné peníze. Vydělali jsme téměř pět tisíc korun, které předáme společně s několika vybranými knížkami do domova důchodců ve Švermově. Knížky, které zatím nikdo nechtěl, rozneseme do veřejných knihovniček v Kladně a okolí nebo je zpracujeme jako výtvarný materiál, pokud jsou už za zenitem svého života.
Přidáváme několik fotografií a těšíme se na další ročník. Příště můžeme vyměňovat třeba hračky, co vy na to?
ZACHRAŇ KNÍŽKU – burza knih
Dne 2.března 2023 proběhne na Základní škole Kladno, Brjanská 3078 (Dvanáctka) charitativní burza knih “Zachraň knížku” Ve stejný den se koná také den otevřených dveří pro rodiče budoucích prvňáčků. Akce je součástí mezinárodních dvou projektů Erasmus+; Our Homes Have Much In Common a Sustainable Development.
Proč to vlastně děláme? Protože čtení je základ vzdělání i zábavy, a také protože…
“…co vy to tam vlastně ty děti učíte?!” slýcháme často nejen od rodičů našich žáků. V dnešní době už nevystačíme s odpovědí: “Přece, číst, psát a počítat.” Dokonce ani s odkazem na jednotlivé předměty už nepochodíme, protože informace, například o slonovi, na internetu si najde přece každý. Na to nepotřebuje učitele přírodopisu: “…že jo, a navíc ten muj kluk stejně nikdy do Afriky nepojede, tak k čemu mu to je?”
Tahle rodičovská poznámka není tak úplně od věci. Pro spoustu lidí znalosti o slonech asi v životě příliš důležité nebudou, ale práce s informacemi ano. Sloni, to je jen téma, které ve škole má sloužit jako propojovací most pro práci s učebnicí, encyklopediemi, videi, internetem a dalšími zdroji informací, kterých je dnes tolik, že i dospělí v nich často tápou. Je tenhle článek pravdivý? A je správný? Kde si to ověřím? A jaké informace jsou ty klíčové? Nebude jednodušší radši do té Afriky odletět a prostě se podívat? A hele, v ZOO Praha mají taky slony, to bude levnější…
Práce s informacemi je prací s texty. To znamená hodně čtení a poslouchání. A to zase znamená, že potřebujeme nejdřív najít texty, které děti baví, než na ně udeříme s odbornými publikacemi. Všechno to začíná pohádkami, které dětem čtou rodiče, prarodiče, tety, strejdové nebo i paní vychovatelky v mateřské školce. Vzpomenete si ještě na svoji první knížku? Tu, kterou jste přečetli úplně sami. Kdepak teď asi je? Možná ji najdete někde zastrčenou a padá na ni prach, stejně tak jako na spoustu jiných knížek, které jste do ruky nevzali už celá staletí. Zkuste ji najít. Uvidíte, kolik vzpomínek se vám vybaví. Na kolik dalších knížek si vzpomenete. Na kolik lidí, si vzpomenete.
Myslíme si, že staré knížky můžou ještě pořád udělat někomu radost stejně, jako ji kdysi udělaly nám, a proto jsme se rozhodli je “zachránit”. Žáci naší školy a jejich rodiče nám pomohou. Prohrabeme se rodinnými papírovými poklady a vytáhneme na světlo příběhy, které nás provázely dětstvím. Přibereme do party i detektivky, kuchařky, encyklopedie a další žánry, aby si na své přišli lidé malí i velcí. Výtěžek věnujeme charitě. Pomůžete nám?
Přijďte se podívat 2.března 2023 od 14:00 do 17:00 do školní jídelny ZŠ Kladno, Brjanská 3078. Můžete přispět i svými knížkami, budete-li chtít. A pokud se chcete podívat se svými budoucími prvňáčky během dne do školy, zavolejte na telefonní číslo 312 310 100 a objednejte si čas návštěvy. Rádi vás uvidíme.
Mezinárodní Jingle Bells
Přejeme vám krásné Vánoce!
Děti z naší školy, ale také z Řecka, Turecka a Lotyšska pro vás nazpívaly ve svých jazycích a v angličtině mezinárodní vánoční trhák Rolničky. Jejich práci jsme spojili do krátkého videa.
Snad vás potěší a zahřeje na duši.
Erasmus+ v Itálii aneb Italské kafe Čecha nezabije!
Protože je strašně malé! I to kapučíno dělají umrněné a když zkusíte z Itala vyrazit amerikááánóóó… A víte co? Zkuste si to sami.
Káva byla jediným tmavým flíčkem na barevné paletě našeho Italského dobrodružství. Je škoda, že se původně plánovaná čtyřčlenná výprava smrkla díky nemocem na polovinu, ale člověk míní, sychravé počasí má holt jiný názor.
Letadlo nás vysadilo ve Florencii. Ulovily (dvě učitelky) jsme si tramvaj do centra a úspěšně jsme se prokousaly nástrahami nákupu lístků na vlak i dobrodružnou bojovkou nazvanou „Objev si své nástupiště“. Naštěstí nás na nádraží v Lastra a Signa vyzvedli italští přátelé a odvezli nás vlastními auty na ubytování v jednom z proslulých italských „agriturísmo“. Jezdili pro nás každý den, protože ve městě žádné rozumné ubytování není a uprostřed vinic a olivových hájů se jiná doprava hledá dost špatně. Moc jim za jejich obětavost děkujeme.
Celá naše cesta se nesla v pravém duchu a hyperaktivitě vlastní italskému národu. Program byl opravdu nacpaný. Hned první den nás Nicolo (skvělý učitel a kolega) proved městem a pověděl nám něco o jeho historii. I Itálii narazíte na historii prakticky všude, takže nás nepřekvapilo, že místní radnice pro nás připravila uvítání, prezentaci a pohoštění v renesanční budově, která dříve sloužila jako přestupní stanice pro nově příchozí. Něco mezi karanténní ubytovnou, skladem a hospodou. Město ji v souladu s duchem našeho projektu recykluje/renovuje pro reprezentační účely. Prošli (my všichni, celá výprava) jsme se i po okolí města. Objevili jsme množství cyklostezek a pěšin v záplavové oblasti. Lokalita je rekultivována s cílem vrátit alespoň některé původní druhy fauny a flóry a zároveň slouží jako oddychová oblast pro místní komunitu. Stihli jsme rychlou kávu (tu mrňavou) a vyrazili jsme za dalším kouskem historie a umění. Ve vile Caruso jsme si připomněli, že Itálie je neutuchajícím zdrojem hudebních umělců. Enrico Caruso byl ve své době jedním z těch progresivních a díky tomu jsme měli šanci poslechnout si jeho hlas na dobové nahrávce. Šikovný, byť trochu šílený učitel/jazzman pro nás uspořádal klavírní koncert v kulečníkovém sále (kulečník už tam, bohužel není) a už se jelo na uvítací večeři do Malmantile. Tradiční dobroty pro nás připravili učitelé ze souškolí celkem asi čtrnácti školy v regionu. Těžko pochopitelný systém, ale funguje.
Právě díky zvláštnímu systému jsme měli šanci navštívit školy různých úrovní. Druhý den byl věnován předškolákům. Školička je součástí sociálního centra, ve kterém je i domov důchodců. Školička má oddělený vchod a naprosto nás uchvátila svou útulností a přátelskou atmosférou. Dětičky byly zvědavé a připravily pro nás dárečky z papíru a keramiky. Ani se nám nechtělo pryč, ale už na nás čekal Nicolo a proved nás městem do školy, do které chodí děti staré jako u nás na druhém stupni. Škola byla prázdná, protože už bylo po vyučování, ale alespoň jsme měli čas a prostor na trochu práce a plánování. Rozdělili jsme se do skupin a intenzivně, až ohnivě, jsme diskutovali, co v projektu dál. Náš projekt je o ochraně životního prostředí. Italové jsou proslulí svým oděvním průmyslem a mezi oděvními giganty v regionu pro nás našli malou firmičku, která vyrábí výrobky z odpadních kůží. Dílna se nám moc líbila a majitelka nás skvěle provedla výrobními postupy i filozofií svého podniku. Společná večeře byla příjemným zakončením pracovního dne.
Prostředek pracovního týdne byl věnován školám pro děti prvního stupně. Celá výprava se rozpadla na dvě velké skupiny a oddrandila do dvou škol v odlišných částech v regionu. Každá skupina se dál rozdělila (jako když dělíte dvěma pořád dokola 😊 ) na menší skupinky a dostali jsme příležitost s dětmi pracovat. Představovali jsme naše země, povídali o projektu a ukazovali fotky a videa. Když děti něco zajímá, nezastaví je ani to, že nemluvíte stejnou řečí, takže dotazů bylo strašidelně moc. Chtěly vědět všechno, od našeho věku, přes naši oblíbenou barvu, kdy máme prázdniny, jak velká je naše škola, jestli se učíme italsky, co je to lední hokej… Obě strany si konverzaci užily. Děkujeme za trpělivost a pomoc s překladem skvělým paním učitelkám.
Po náročném dopoledni nás čekala ještě vážná návštěvna na radnici ve Florencii. Radnice je v přímo v areálu úchvatného Palazzo Vecchio. Nejdřív jsme se namlsali na profesionální prohlídce historické části a pak jsme plynule přešli do neveřejných prostor. Tam nás uvítal zástupce starosty a přednesl nám svoji vizi ekologické proměny regionu. To byste nevěřili, s památkáři mají stejné trable, jako my tady. Na druhou stranu, solární panely by se na historickém kostele asi nelíbily ani nám. Den ve Florencii se protáhl až do pozdního večera, ale skoro poslední tramvaj jsme ještě stihli.
Ve čtvrtek jsme měli naplánovanou návštěvu v hodinách druhého stupně. V Itálii se jedná o samostatnou školu. Ta naše je od prvního pohledu zaměřená hodně umělecky. Když vstoupíte dovnitř, najdete všude na stěnách práce dětí (a tím nemyslíme škrábance a čáranice, ty jsou tradičně jenom na záchodech 😊 ) Osmáci nás přivítali zpěvem hlavní písně našeho projektu. Na její české verzi právě pracujeme ve škole, dočkáte se. A pak už jsme upalovali do hodin. Pokud jsme měli pocit, že malé děti byly zvědavé, smršť, která vypukla mezi těmi staršími, byla mnohem intenzivnější. Už byly schopné se anglicky domluvit a dotazy nebraly konce. Nechtěly nás ani pustit, až jejich paní učitelka nervózně podupávala nožkou dokud nebyla „zachráněna“ kolegyní z následující vyučovací hodiny.
V pátek jsme dostali volno. Díky bohu za to, protože jsme byli opravdu unavení. Zas ale ne tak moc, abychom nedokázali hromadně nasednout do přecpaného vlaku a vyrazit do Pisy. Učitelé zůstanou učiteli za jakýchkoli okolností. To byste nevěřili, co všechno jsme stihli ve vlaku probrat. Po návratu na nás čekala rozlučková večeře. Při ní už se škola ani projekt neprobíraly. Další cesta nás čeká sice už v listopadu, ale ne všichni se do Španělska podíváme. Příště přijede zase trochu jiná parta, takže jsme se loučili trochu dojatě.
Ani se sem všechno nevejde, co jsme se naučily (my, dvě učitelky), co jsme si přivezly do hodin, jak úžasnou motivaci pro další práci jsme načerpaly. Jsme rády, že díky Erasmu můžeme prezentovat naši práci a reprezentovat naši zemi v zahraničí stejně, jako že můžeme čerpat ze zkušeností jiných učitelů. Naše práce za to stojí a je skvělé vědět, že učitelé napříč celou Evropou se dokáží domluvit a spolupracovat, občas i politikům navzdory. Naším společným zájmem jsou zůstanou děti, naši žáci a kvůli nim si vždycky najdeme cestu, jak se domluvit.
Erasmus+ Jak jsme skoro rozchodily Řecko
Druhý květnový týden byl pro dvě naše učitelky ve znamení cestování. Vyrazily s Erasmem na výukový pobyt do řecké školy ve městě Drama. Zajímalo je, jak jsou na udržitelný rozvoj Řekové a zároveň byly připravené i na vlastní lekce ve škole.
Řecká škola funguje trochu jinak než ta česká. Děti tu chodí do základní školy „jen“ do sedmého ročníku a ve třídách je jich výrazně méně. V žádné třídě nebylo víc než dvacet dětí, většinou zhruba 16. I atmosféra ve škole je jiná, méně uspořádaná než v české škole. Děti se učí ve dvouhodinových blocích, přestávky tráví většinou na školním nádvoří. Interaktivní tabule nejsou v téhle partnerské škole běžné, ale všude najdete alespoň projektor a reproduktory. Překvapily nás toalety, které byly v budově zcela oddělené od zbytku školy. Prostě když chcete na záchod, musíte ven a přes dvůr.
Dostaly jsme příležitost vstoupit do hodin a představit naši zemi. Učily jsme děti základní české fráze a hrály hry s barvami. I když řecké děti angličtinu lámou stejně, jako ty naše, neměly jsme problém se nějak domluvit. Děti byly nadšené, že se můžou v rámci aktivit proběhnout nebo si zahrát a vybarvit deskovku s českými slovy.
Protože projekt je zaměřený na udržitelný rozvoj, absolvovaly jsme i řadu přednášek a exkurzí. Například na největší vodní elektrárnu v Řecku nebo do říční jeskyně, ze které se voda dostávala k zemědělcům pomocí složitého mechanismu už někdy ve středověku. Navštívily jsme místní ekologické centrum i výukové pracoviště v přírodě. Nechyběla ani návštěva radnice a seznámení s plánem rozvoje města.
Jak to bylo s tím chozením? S Erasmem cestujeme už nějaký ten pátek a pravidelně zjišťujeme, že Češi jsou národ chodivý. Řekové příliš chodiví nejsou, ale zase jsou to moc milí lidé a ochotně se nás snažili dovážet do školy i ze školy vlastními auty. Poprvé jsme jely. Podruhé jsme se domluvily a šlapaly spokojeně pěšky. Na další cestu se přidala část Italské výpravy, pak Norové, a nakonec jsme rozchodily téměř celou naši výpravu. Uznejte, že na dvě obyčejné české učitelky je to docela úspěch. Ono to totiž autem trvalo v hustém provozu 15 minut, pěšky 20 i se zastávkou na kávu do packy.
Erasmus + Učitelky v Norsku aneb Mrzneme za vlast
Na konci března vyrazily dvě naše učitelky na výukový pobyt do norského města Moss. Erasmus+ projekt Sustainable development se pravděpodobně rozhodl, že vyzkouší naši odolnost vůči nízkým teplotám v praxi.
Ramberg skole je zajímavá a netradiční škola i na norské poměry. Děti se tu učí ve velkých skupinách až 90 žáků (= tři třídy) v jedné učebně. Počtu tříd odpovídá i počet učitelů. V učebně jsou vždy nejméně dva a k ruce mají asistenty pro děti, které potřebují speciální péči. Znamená to, že bez spolupráce se tu učitelé neobejdou. Lekce musí společně připravovat a učí v tandemu. Zarazí vás i klid, který v učebnách panuje. Jeden by čekal, že při průměrném počtu 60 žáků v jedné třídě, tu bude docela šrumec.
Další ohromnou výhodou škol je využívání iPadů. Každý žák má od škol zapůjčený iPad, na kterém pracuje. Učebnice jsou elektronické, žáci využívají množství aplikací. Online komunikace s učiteli je běžnou součástí výuky. Je ale pravda, že posílat si zprávy a emaily je jedna věc, distanční výuka je něco úplně jiného. Naši norští partneři ji měli v oblibě asi jako my. Na rozdíl od nás ale jejich děti chodily do školy téměř pořád.
Překvapila nás i úroveň angličtiny u dětí i učitelů. Zatímco my a naši žáci s ní tak trošku zápasíme, v norské škole se anglicky domluvíte i ve čtvrté třídě. Děti nás zahrnuly spontánními otázkami a pomoc učitele ani nepotřebovaly. I našimi průvodci po budově školy byli žáci. Sedmáci nás navigovali podle programu a hlídali, abychom se nikde neztratili.
Program mobility nezahrnoval jenom práci ve škole. Část aktivit se konala také v přírodě. Pěkně jsme se proběhli při aktivitě „30tka“, ke které potřebujete velkou hrací kostku, 30 otázek a kus lesa nebo park. Jednou ze společenských událostí byla večerní párty na pláži. Bylo sice lehce pod nulou a od moře to studeně táhlo, ale co by český učitel neudělal pro reprezentaci školy a vlasti? Byla to vlastně docela legrace. Po pláži jsme se potulovali nabalení v zapůjčených vrstvách oblečení a shlukovali se u malého ohýnku.
Norští partneři pro nás připravili bohatý doprovodný program zaměřený na udržitelný rozvoj. Prošli jsme provozem společnosti Fretex (Armáda Spásy), která recykluje nebo přeprodává použité oblečení, nábytek, knihy, hračky… Provozuje také výcvikové středisko pro lidi, kteří potřebují získat návyky a dovednosti uplatnitelné na trhu práce. Zajímavá byla i přednáška o ekologickém/elektrickém trajektu, který brázdí místní vody, nebo přednáška o společnosti, která pěstuje salát v hydroponii. Uchvátila nás návštěva radnice v Oslu. I tady nás čekala prezentace o tom, co dělá město pro ochranu životního prostředí, ale mnohem víc nás zajímala budova radnice jako taková. Úchvatný hlavní sál s freskami zažil nejedno předání Nobelovy ceny. Na jeho stěnách jsou vymalované důležité body z norské historie.
Shrnuto a podtrženo, naučili jsme se hodně. Je jen škoda, že i naše země nemá tak bohaté zdroje udržitelné energie, jako Norsko. To by se nám ten udržitelný rozvoj hned jinak udržoval. Každopádně neházejme flintu do žita. Výukové aktivity, které jsme se naučili, do hodin postupně zařadíme a příště až vás někdo v Mossu pozdraví českým „Ahoj“, tak to má od nás.