Možná jste si všimli, že se v týdnu od 6. do 10.března pohybovali po škole lidé, kteří tak úplně nešvitořili v češtině. V areálu se začala kromě angličtiny ozývat také lotyšština, italština, španělština, řečtina a norština. Na návštěvu přijelo 23 učitelů z partnerských škol.

V pondělí jsme je slavnostně uvítali na nádvoří. Samozřejmě, že chlebem a solí, jak se sluší, ale také úsměvy, máváním vlaječkami, trumpetou a veselou písničkou. Žáci 8B odprezentovali základní informace o škole, přidali i fotografie ze školní kroniky, ze svých výletů a neopomněli popíchnout pana ředitele zmínkou o přezouvání.

Hosty jsme protáhli po škole a seznámili je s jejím vybavením. Po školním nádvoří jsme přecházeli od pavilonu k pavilonu a nezastavila nás ani sněhová (skoro) vánice. Sníh padal i cestou na radnici, kde nás uvítal zástupce města, tajemník magistrátu pan Ing.Zděnek Slepička. Dozvěděli jsme se něco o minulosti města a trochu víc o plánech města v souvislosti s udržitelným rozvojem a úsporou energií. Den jsme zakončili uvítací večeří v Kantýně Poldi, kde se o nás vzorně postarali. I na bowling došlo.

V úterý jsme naše učitele uvítali na ukázkových hodinách zpátky ve škole. Dopoledne bylo věnováno výuce na prvním stupni, odpoledne jsme se pochlubili v šestých až devátých ročnících. Jenom třída 7B měla výjimku. Online se spojovala se svými parťáky ze Španělska. Ještě, že máme šikovné děti. Hosty do jednotlivých tříd odváděli a zpátky zase vraceli hokejisti z osmého ročníku. V mezičase jsme stihli návštěvu Muzea věžáků. Večer byl ve znamení tradiční české pohostinnosti. Naši zaměstnanci uspořádali pro hosty raut ve školní jídelně. Hrálo se na kytaru i na harmoniku a moc dobře se jedlo. Domů jsme šli se širokým úsměvem, i když utahaní jako koťata…

…protože ve středu jsme pokračovali v práci ve škole. Tentokrát se museli pedagogicky snažit naši hosté. Ve třídách dostali prostor k tomu, aby naše žáky seznámili se svou zemí, městem a a školou a aby nám řekli, kolik práce už na projektu odvedli. Když jsme naše hosty řádně „podusili“, pozvali jsme je na oběd. A ne na ledajaký! Žáci sedmých ročníků pod vedením našich asistentek navařili a napekli takovou hostinu, že by se za ni nemusel stydět ani pan Polreich. Hostů chutnalo a dokonce si několikrát přidali! Po organizační schůzce už je večer čekal jen varhanní koncert v kostele Nanebvzetí Panny Marie. Večer v osm hodin jsme se před ním sešli. Slečna, která na varhany hrála, byla skvělá a dokázala vytvořit úžasnou atmosféru.

Ve čtvrtek jsme jeli do Prahy. Kromě historie a prezidentské inaugurace jsme zabrousili i k vodnímu hospodářství a ekologii soužití s řekou. Pověděli jsme si o povodních v roce 2002, jejích příčinách i následných opatřeních. Odpoledne hosté dostali volno a zpět do Kladna se vraceli vlakem úplně sami! Nikdo se neztratil. Všichni trefili správný vlak VPŘEDU i správnou stanici. Kdo jste někdy putovali vlakem z Masarykova nádraží na zastávku Kladno město, víte, o čem mluvíme.

Pátek byl skoro relaxačním dnem. Ráno jsme se šli podívat na hokejový trénink našich šesťáků. Hostům jsme půjčili brusle a pak už jsme jen čekali, jak to dopadne. Někteří stáli na bruslích prvně v životě a moc si to užili. Poslední povinnou akcí dne byla návštěva Kladenského Zámečku. Průvodce nám naprosto bravurně odvyprávěl jeho historii v angličtině a zvládl i výstavu o Krtečkovi. Dokonce i jeden z medvědů vylezl na naši počest na sluníčko a představil se nám v celé své kráse.

Až nám bylo líto, že jsme se večer v Plzíínce a v restauraci Sleťák už jenom loučili. Náš projekt bude letos končit a kdo ví, jestli se někdy ještě všichni sejdeme.