Protože je strašně malé! I to kapučíno dělají umrněné a když zkusíte z Itala vyrazit amerikááánóóó… A víte co? Zkuste si to sami.

Káva byla jediným tmavým flíčkem na barevné paletě našeho Italského dobrodružství. Je škoda, že se původně plánovaná čtyřčlenná výprava smrkla díky nemocem na polovinu, ale člověk míní, sychravé počasí má holt jiný názor.

Letadlo nás vysadilo ve Florencii. Ulovily (dvě učitelky) jsme si tramvaj do centra a úspěšně jsme se prokousaly nástrahami nákupu lístků na vlak i dobrodružnou bojovkou nazvanou „Objev si své nástupiště“. Naštěstí nás na nádraží v Lastra a Signa vyzvedli italští přátelé a odvezli nás vlastními auty na ubytování v jednom z proslulých italských „agriturísmo“. Jezdili pro nás každý den, protože ve městě žádné rozumné ubytování není a uprostřed vinic a olivových hájů se jiná doprava hledá dost špatně. Moc jim za jejich obětavost děkujeme.

Celá naše cesta se nesla v pravém duchu a hyperaktivitě vlastní italskému národu. Program byl opravdu nacpaný. Hned první den nás Nicolo (skvělý učitel a kolega) proved městem a pověděl nám něco o jeho historii. I Itálii narazíte na historii prakticky všude, takže nás nepřekvapilo, že místní radnice pro nás připravila uvítání, prezentaci a pohoštění v renesanční budově, která dříve sloužila jako přestupní stanice pro nově příchozí. Něco mezi karanténní ubytovnou, skladem a hospodou. Město ji v souladu s duchem našeho projektu recykluje/renovuje pro reprezentační účely. Prošli (my všichni, celá výprava) jsme se i po okolí města. Objevili jsme množství cyklostezek a pěšin v záplavové oblasti. Lokalita je rekultivována s cílem vrátit alespoň některé původní druhy fauny a flóry a zároveň slouží jako oddychová oblast pro místní komunitu. Stihli jsme rychlou kávu (tu mrňavou) a vyrazili jsme za dalším kouskem historie a umění. Ve vile Caruso jsme si připomněli, že Itálie je neutuchajícím zdrojem hudebních umělců. Enrico Caruso byl ve své době jedním z těch progresivních a díky tomu jsme měli šanci poslechnout si jeho hlas na dobové nahrávce. Šikovný, byť trochu šílený učitel/jazzman pro nás uspořádal klavírní koncert v kulečníkovém sále (kulečník už tam, bohužel není) a už se jelo na uvítací večeři do Malmantile. Tradiční dobroty pro nás připravili učitelé ze souškolí celkem asi čtrnácti školy v regionu. Těžko pochopitelný systém, ale funguje.

Právě díky zvláštnímu systému jsme měli šanci navštívit školy různých úrovní. Druhý den byl věnován předškolákům. Školička je součástí sociálního centra, ve kterém je i domov důchodců. Školička má oddělený vchod a naprosto nás uchvátila svou útulností a přátelskou atmosférou. Dětičky byly zvědavé a připravily pro nás dárečky z papíru a keramiky. Ani se nám nechtělo pryč, ale už na nás čekal Nicolo a proved nás městem do školy, do které chodí děti staré jako u nás na druhém stupni. Škola byla prázdná, protože už bylo po vyučování, ale alespoň jsme měli čas a prostor na trochu práce a plánování. Rozdělili jsme se do skupin a intenzivně, až ohnivě, jsme diskutovali, co v projektu dál. Náš projekt je o ochraně životního prostředí. Italové jsou proslulí svým oděvním průmyslem a mezi oděvními giganty v regionu pro nás našli malou firmičku, která vyrábí výrobky z odpadních kůží. Dílna se nám moc líbila a majitelka nás skvěle provedla výrobními postupy i filozofií svého podniku. Společná večeře byla příjemným zakončením pracovního dne.

Prostředek pracovního týdne byl věnován školám pro děti prvního stupně. Celá výprava se rozpadla na dvě velké skupiny a oddrandila do dvou škol v odlišných částech v regionu. Každá skupina se dál rozdělila (jako když dělíte dvěma pořád dokola 😊 ) na menší skupinky a dostali jsme příležitost s dětmi pracovat. Představovali jsme naše země, povídali o projektu a ukazovali fotky a videa. Když děti něco zajímá, nezastaví je ani to, že nemluvíte stejnou řečí, takže dotazů bylo strašidelně moc. Chtěly vědět všechno, od našeho věku, přes naši oblíbenou barvu, kdy máme prázdniny, jak velká je naše škola, jestli se učíme italsky, co je to lední hokej… Obě strany si konverzaci užily. Děkujeme za trpělivost a pomoc s překladem skvělým paním učitelkám.

Po náročném dopoledni nás čekala ještě vážná návštěvna na radnici ve Florencii. Radnice je v přímo v areálu úchvatného Palazzo Vecchio. Nejdřív jsme se namlsali na profesionální prohlídce historické části a pak jsme plynule přešli do neveřejných prostor. Tam nás uvítal zástupce starosty a přednesl nám svoji vizi ekologické proměny regionu. To byste nevěřili, s památkáři mají stejné trable, jako my tady. Na druhou stranu, solární panely by se na historickém kostele asi nelíbily ani nám. Den ve Florencii se protáhl až do pozdního večera, ale skoro poslední tramvaj jsme ještě stihli.

Ve čtvrtek jsme měli naplánovanou návštěvu v hodinách druhého stupně. V Itálii se jedná o samostatnou školu. Ta naše je od prvního pohledu zaměřená hodně umělecky. Když vstoupíte dovnitř, najdete všude na stěnách práce dětí (a tím nemyslíme škrábance a čáranice, ty jsou tradičně jenom na záchodech 😊 ) Osmáci nás přivítali zpěvem hlavní písně našeho projektu. Na její české verzi právě pracujeme ve škole, dočkáte se. A pak už jsme upalovali do hodin. Pokud jsme měli pocit, že malé děti byly zvědavé, smršť, která vypukla mezi těmi staršími, byla mnohem intenzivnější. Už byly schopné se anglicky domluvit a dotazy nebraly konce. Nechtěly nás ani pustit, až jejich paní učitelka nervózně podupávala nožkou dokud nebyla „zachráněna“ kolegyní z následující vyučovací hodiny.

V pátek jsme dostali volno. Díky bohu za to, protože jsme byli opravdu unavení. Zas ale ne tak moc, abychom nedokázali hromadně nasednout do přecpaného vlaku a vyrazit do Pisy. Učitelé zůstanou učiteli za jakýchkoli okolností. To byste nevěřili, co všechno jsme stihli ve vlaku probrat. Po návratu na nás čekala rozlučková večeře. Při ní už se škola ani projekt neprobíraly. Další cesta nás čeká sice už v listopadu, ale ne všichni se do Španělska podíváme. Příště přijede zase trochu jiná parta, takže jsme se loučili trochu dojatě.

Ani se sem všechno nevejde, co jsme se naučily (my, dvě učitelky), co jsme si přivezly do hodin, jak úžasnou motivaci pro další práci jsme načerpaly. Jsme rády, že díky Erasmu můžeme prezentovat naši práci a reprezentovat naši zemi v zahraničí stejně, jako že můžeme čerpat ze zkušeností jiných učitelů. Naše práce za to stojí a je skvělé vědět, že učitelé napříč celou Evropou se dokáží domluvit a spolupracovat, občas i politikům navzdory. Naším společným zájmem jsou zůstanou děti, naši žáci a kvůli nim si vždycky najdeme cestu, jak se domluvit.