Na konci března vyrazily dvě naše učitelky na výukový pobyt do norského města Moss. Erasmus+ projekt Sustainable development se pravděpodobně rozhodl, že vyzkouší naši odolnost vůči nízkým teplotám v praxi.

Ramberg skole je zajímavá a netradiční škola i na norské poměry. Děti se tu učí ve velkých skupinách až 90 žáků (= tři třídy) v jedné učebně. Počtu tříd odpovídá i počet učitelů. V učebně jsou vždy nejméně dva a k ruce mají asistenty pro děti, které potřebují speciální péči. Znamená to, že bez spolupráce se tu učitelé neobejdou. Lekce musí společně připravovat a učí v tandemu. Zarazí vás i klid, který v učebnách panuje. Jeden by čekal, že při průměrném počtu 60 žáků v jedné třídě, tu bude docela šrumec.

Další ohromnou výhodou škol je využívání iPadů. Každý žák má od škol zapůjčený iPad, na kterém pracuje. Učebnice jsou elektronické, žáci využívají množství aplikací. Online komunikace s učiteli je běžnou součástí výuky. Je ale pravda, že posílat si zprávy a emaily je jedna věc, distanční výuka je něco úplně jiného. Naši norští partneři ji měli v oblibě asi jako my. Na rozdíl od nás ale jejich děti chodily do školy téměř pořád.
Překvapila nás i úroveň angličtiny u dětí i učitelů. Zatímco my a naši žáci s ní tak trošku zápasíme, v norské škole se anglicky domluvíte i ve čtvrté třídě. Děti nás zahrnuly spontánními otázkami a pomoc učitele ani nepotřebovaly. I našimi průvodci po budově školy byli žáci. Sedmáci nás navigovali podle programu a hlídali, abychom se nikde neztratili.

Program mobility nezahrnoval jenom práci ve škole. Část aktivit se konala také v přírodě. Pěkně jsme se proběhli při aktivitě „30tka“, ke které potřebujete velkou hrací kostku, 30 otázek a kus lesa nebo park. Jednou ze společenských událostí byla večerní párty na pláži. Bylo sice lehce pod nulou a od moře to studeně táhlo, ale co by český učitel neudělal pro reprezentaci školy a vlasti? Byla to vlastně docela legrace. Po pláži jsme se potulovali nabalení v zapůjčených vrstvách oblečení a shlukovali se u malého ohýnku.

Norští partneři pro nás připravili bohatý doprovodný program zaměřený na udržitelný rozvoj. Prošli jsme provozem společnosti Fretex (Armáda Spásy), která recykluje nebo přeprodává použité oblečení, nábytek, knihy, hračky… Provozuje také výcvikové středisko pro lidi, kteří potřebují získat návyky a dovednosti uplatnitelné na trhu práce. Zajímavá byla i přednáška o ekologickém/elektrickém trajektu, který brázdí místní vody, nebo přednáška o společnosti, která pěstuje salát v hydroponii. Uchvátila nás návštěva radnice v Oslu. I tady nás čekala prezentace o tom, co dělá město pro ochranu životního prostředí, ale mnohem víc nás zajímala budova radnice jako taková. Úchvatný hlavní sál s freskami zažil nejedno předání Nobelovy ceny. Na jeho stěnách jsou vymalované důležité body z norské historie.

Shrnuto a podtrženo, naučili jsme se hodně. Je jen škoda, že i naše země nemá tak bohaté zdroje udržitelné energie, jako Norsko. To by se nám ten udržitelný rozvoj hned jinak udržoval. Každopádně neházejme flintu do žita. Výukové aktivity, které jsme se naučili, do hodin postupně zařadíme a příště až vás někdo v Mossu pozdraví českým „Ahoj“, tak to má od nás.