V další části projektu věnovanému udržitelnému rozvoji jsme se věnovali levným a dostupným energiím. Naši menší žáci se rozhodli prozkoumat využití sluneční energie. A protože ještě nedokáží navrhnout a postavit sluneční elektrárnu, vrhli se na něco trochu víc tradičního. Skleníkaření.

Skleníky všech tvarů se tak nějak staly nedílnou součástí českých zahrádek. Některé jsou opravdu ze skla, jiné z plexiskla nebo pevného igelitu. Před zhruba třiceti lety zažívaly boom skleníky z velkých zavařovaček. Lidé si většinou stavěli skleníky svépomocí. Menší variantou byly pařníky = ohrazené a průhledným poklopem přikryté záhonky.

Dnes si můžete zakoupit skleník ve formě stavebnice, ale ať už starý nebo nový, všechny skleníky využívají sílu slunce a jeden či dva fyzikální zákony k tomu, aby udržely a znásobily nejen teplo, ale i vlhkost a pomohly tím rostlinkám, které by se jinak v Čechách pěstovaly jen těžko.

Naše děti prozkoumaly skleníkovou situaci a v rámci svých možností vyrobily miniskleníky pro předpěstování tradičních plodin – hrášek, čočka, paprika, řeřicha … Jejich pokus sice nepřežily úplně všechny rostlinky, ale i tak to byla zábava docela poučná. Například jsme zjistili, že když rostlinku pravidelně nezalijete, ani ten nejlepší skleníček ji nezachrání. také už víme, že zalévat moc, také není nejlepší nápad. A když skleníček nevydrží, pomůže vnitřní parapet jižních oken.

K výrobě skleníčků požili žáci cokoli měli po ruce. Euroobaly, staré pytlíky od svačin, krabice, špejle … Ti nejvytrvalejší si vzali rostlinky na prázdniny domů a dotáhli to až k plodům. Máme celou jednu papriku! Ale myslíme si, že zbytek úrody děti snědly dřív, něž ji rodiče stihli vyfotografovat.