V rámci projektu jsme si vyměnili legendy. Přečetli jsme si, co nám vybrali naši partneři a na oplátku jsme jim nakreslili a poslali ilustrace. Legenda z Turecka je opravdu srdcervoucí. Zajímalo by nás, proč si ji děti v Turecké škole vybraly a proč chtěly abychom zrovna tenhle příběh četli. Ilustrací jsme poslali mnohem víc. Všechny se sem ale nevejdou.

Leyla a Qays byly přátelé už od školy. Jak šel čas, a oni rostli, zamilovali se do sebe. Leylini rodiče ale s jejich vztahem nesouhlasili a zakázali dceři se s Qayem vídat nebo si ho dokonce vzít a vůbec je nezajímalo, jak moc se ti dva milují.

Mladý muž se v zoufalství sebral a odešel do divočiny, zničený ztrátou své lásky. Začal vyprávět básně, které složil pro svou milovanou Leylu, zvířatům a ptákům a potuloval se po poušti. Nakonec se mu začalo říkat Mecnum, to znamená „posedlý šílenstvím“. Jeho rodiče byli zoufalí a litovali ho. I když nesouhlasili s jeho rozhodnutím, pořád mu nechávali jídlo na okraji divočiny, ve které žil po mnoho let pronásledovaný šílenstvím ze ztracené lásky.

Leyla byla nakonec provdána za jiného muže, kterého ale nedokázala milovat. Manželství jenom prohloubilo její smutek ze ztráty milovaného Mecnuma. Nedlouho po své svatbě zemřela. Puklo jí srdce žalem.

Když se o její smrti dozvěděl Mecnum, vydal se hledat místo, kde byla pohřbena. Poprvé po dlouhé době měl jasný cíl cesty. Když hrob našel, hořce plakal a podal se svému nepředstavitelnému smutku. Zemřel žalem přímo na místě, kde odpočívala jeho drahá Leyla.