Jurate a Kastytis – legenda z Litvy

 

 

 

 

 

Ani Litevská legenda není příliš veselá, ale protože jsme našim partnerům posílali legendu o Pražském Orloji a mistru Hanušovi, tak se vlastně ani nemáme čemu divit. V litevské legendě se dozvíte, proč lidé na plážích Baltského moře nacházejí úlomky jantaru.

Jurate byla bohyní moří (slovo „Jura“ znamená doslova „moře“), která žila pod vlnami Baltského moře v překrásném zámku postaveném z jantaru. Byla královnou moří a vládkyní všech mořských stvoření. Udržovala mezi nimi mír a rovnováhu.

Jednoho dne se jeden mladý rybář Kastytis rozloučil se svou matkou a vydal se rybařit. Tentokrát zamířil na loviště poblíž královnina zámku. Byl to velmi šikovný rybář, který do svých sítí nachytal opravdu hodně ryb.

Jurate se kvůli tomu rozzlobila. Měla pocit, že klid a rovnováha v mořích jsou narušeny, když najednou tolik ryb zmizí. Rozhodla se rybáře potrestat, aby rovnováhu obnovila, ale když se s mladým Kastytisem setkala tváří v tvář, beznadějně se do něj zamilovala a on zase do ní.

Po nějaký čas žili šťastně v jantarovém zámku, ale jak už to tak bývá, štěstí jim dlouho nevydrželo.

Když bůh hromu Perkunas, otec Jurate, zjistil, že se mají rádi a žijí spolu, rozčílil se. Rozzlobilo ho, že se Jurate opovážila zamilovat do obyčejného člověka. To přece bohové nesmějí, protože jsou lidem nadřazení a lidé jim nesahají ani po paty.

Perkunas svými blesky Kastytise zabil. Zaútočil také na jantarový palác a změnil ho v ruiny. Osudem Jurate bylo zůstat navěky připoutaná k troskám svého paláce.

Legenda říká, že Jurate dodnes truchlí pro svou ztracenou lásku spoutaná ve svém podvodním vězení. Také se říká, že o je ten pravý důvod, proč se na plážích Baltského moře nacházejí tak často kousky jantaru. Jsou to pozůstatky paláce, který zničil bůh hromu. Lidé tvrdí, že nejcennější jsou ty, které vypadají jako jantarové slzy, protože jsou to slzy, které vyplakala sama Jurate, a které pak moře vyplavuje na pobřeží během bouří.