Než se pustíte do čtení, stáhněte si práce našich dětí. Nejsou nijak upravené a opravdu stojí za to!

Matěj  – ve formátu PDF zde

Denis – ve formátu PDF zde

Magda a Natálie – prezentace Powerpoint zde

Od 28.2 do 5.3 2017 se žáci naší školy zúčastnili dobrodružné výpravy za uměním a řemesly v Bulharsku. Vzhledem k poloze našeho cílového města Byala (správní oblast Ruse) jsme v úterý přistáli na letišti v Bukurešti a odtud se vypravili minibusem přes hranice. I přes pokročilou hodinu nás obě bulharské rodiny, které si vzaly na starost naše děti, uvítaly víc než vřele. Také o učitele bylo dobře postaráno, jen ten brzký kohoutí budíček za oknem nám každé ráno trochu zatopil.

Část středy strávily děti v bulharské škole společně se svými statnými ošetřovateli – mírnou Danielou, která se starala o holky ze 6B a fotbalistou Antonym, který hlídal naše dva hokejisty ze 4H. Bulharské děti nás uvítaly tradičně – chlebem a solí s kořením. Společně s učitelkami, paní Sladkou a paní Lechnýřovou se dobrodruzi podívali i na ukázkovou hodinu angličtiny, učili se azbuku a shlédli ukázky místních řemesel, tanců a písní. I kroje jsme si vyzkoušeli! Děti pak mazaly do rodin na oběd a za další zábavou a paní učitelky za pracovní částí společně s kolegy a kolegyněmi z Norska, Itálie, Bulharska, Španělska a Irska.

Ve čtvrtek jsme se všichni sešli v místním muzeu historie a tradic. Zaujaly nás zbraně z první světové války i pohnutá historie města i státu jako takového. Na zahradě muzea pak proběhlo slavnostní uložení časové kapsle, do které přispěly všechny zúčastněné státy. Bulharská strana se vytasila s opravdovou bombou – mramorovou deskou na zakrytí vykopané jámy. Děti se pak zase vracely do péče rodin, které pro ně měly naplánovány spousty návštěv a aktivit a hlavně jídla! Paní učitelky šly reprezentovat naši školu na schůzku se starostou Byaly, který nás srdečně pozval na večerní oslavy národního dne Bulharska. Už po setmění jsme v davu našli se svými žáky a se zájmem jsme zavzpomínali na staré časy při pokládání věnců, vojenské přehlídce a ečnění. Tomu jsme nerozuměli, neboť bylo v bulharštině. Večer byl zakončen krásným ohňostrojem.

Většinu pátku jsme strávili v Ruse. To je v podstatě místní okresní město. Kdysi se málem stalo městem hlavním, ale díky své příhraniční poloze tuto bitvu prohrálo se Sofií. Nicméně historii má bohatou a jeho hlavní třída je opravená a úchvatná. Obědvali jsme v tradiční restauraci společně s dětmi. Kromě vynikajícího jídla nás potěšil způsob, jakým bylo podáváno. No řekněte, kdy vám někdo pod nosem zapálí obrovskou mísu masa! A pak jsme se vrhli také do nakupování dárků pro naše nejbližší. Aspoň si holky i kluci vyzkoušely, jak se vlastně v Bulharsku domluví.

Sobota byla ve znamení historie. Hned po snídani jsme se přesunuli do města Veliko Tarnovo, původního hlavního a královského města a hlavní turistické atrakce celého regionu. Už výhled ze silnice na město vrostlé do kopce byl prostě úchvatný a když jsme úzkými uličkami vystoupali až k pevnosti… Přesto, že je poničená zemětřesením a mnoho z ní nezůstalo, je jasně patrné, že v dobách své slávy musela být mohutná a obrannou funkci plnila výborně. Akční žáci pak záhy objevili špalek a sekeru a pokusili se svým vyučujícím setnout hlavy. K velkému zklamání (nebo radosti?) všech spolužáků, kteří zůstali doma, se jim to naštěstí nepovedlo a tak jsme mohli zbytek dne v poklidu strávit v uličce řemeslníků. Viděli jsme, jak se tká látka, vyrábějí místní sladkosti, malují ikony a vůbec spoustu zajímavých věcí.

Než nastal poslední večer, učitelky ještě čekala další pracovní část v místní škole. Rodiče dětí z Byaly nám pak všem vyrazili dech. Připravili pro nás na rozloučenou stůl plný lahůdek od něčeho, co chutnalo jako hodně sladký štrůdl, přes palačinky až po různé druhy masa a zapečené zeleniny či brambor. Tančilo se, soutěžilo, dělala se selfíčka s hosty (to hlavně :-), ale únava z bohatého programu z předchozích dní nás nakonec přece jen zahnala balit a přemýšlet, jestli se nám vůbec chce domů.

V neděli jsme si při loučení poplakali, někteří více, než ostatní. Maminku, která se starala o naše dva rošťáky bychom si nejraději sbalili do kufru a propašovali k nám. Lidé v Bylale byli neuvěřitelně milí a pohostinní takovým zvláštně srdečným způsobem. Úplně jinak, než když přijedete coby vítaní turisté. V jejich chování nebylo nic strojeného ani předstíraného. Prostě jsou takoví.